Rozhovor pro magazín V Zákulisí

Hrobník / hrobnice Kateřina Gumanová své služby hrobníka nabízí v rámci celého Česka, nejvíce však působí v Praze a Středočeském kraji. Jak se k této práci dostala a co vlastně celé dny dělá? Nakoukněte společně s námi a Kateřinou do zákulisí hrobnictví.

Kateřina pochází z Havířova, v Praze ale zakotvila jen na krátkou dobu. Jelikož miluje přírodu, odstěhovala se na Kokořínsko: "Je to nesmírná krása poslouchat šumění potůčku, zvuky lesa či šepot skal. Mám ráda knihy, dobré jídlo a teplo rodiny," říká jemná a půvabná žena s netradiční profesí.

Jak jste se k práci hrobnice dostala?

Dříve by mne nenapadlo, že se budu živit jako hrobník. Ale jak to tak bývá, nikdy nevíme, kam nás osud zanese. Nějakou dobu jsem pracovala pod pražskou správou, kdy bylo náplní mé práce i dohlížet na hřbitovy. Potkávala jsem zde mnoho lidí, především starších, kterým jsem, ač jsem to neměla v popisu práce, pomáhala odnést konev nebo doprovodit je na druhý konec hřbitova, neboť se třeba sami báli.

Tito lidé mi začali vyprávět své životní příběhy. Hovořili o svých zesnulých blízkých, které chodí navštěvovat. O vnoučatech, o nešvarech v rodině, o radostech, ale taktéž hovořili o tom, že poslední rozloučení neprobíhalo dle jejich představ. Popisovali situace, kdy hrobník přišel opilý, byl vulgární, zaměstnanci pohřební služby nedodrželi etiku a při obřadu si zaujatě povídali a smáli se.

Přitom tito zaměstnanci v pohřebnictví pracují s lidskými emocemi. Měli by se umět chovat, mít pokoru a úctu jak k zesnulým, tak k pozůstalým. Pro všechny je poslední rozloučení důležité a potřebují mít kolem sebe lidi, kterým mohou důvěřovat, o které se mohou opřít a kteří udělají maximum pro to, aby rozloučení bylo důstojné. Díky tomu jsem si uvědomila, že chci tyto služby zkvalitnit. A jak jinak, než je nabízet sama.

Jaké služby tedy jako hrobnice nabízíte?

Mnoho lidí si myslí, že práce hrobníka je "jen vykopat a zaházet hrob". Mezi služby, které jako hrobník nabízím, patří v první řadě příprava pohřbu a všechny úkony s tím spojené. Tímto se rozumí výkop hrobu, jeho zabezpečení, manipulace s ostatky, úprava hrobu pro samotný pohřeb, organizace pohřbu, proslov jakožto smuteční řečník, spouštění rakve s pozůstatky, zaházení hrobu a úprava květinových darů. Dále pak nabízím otevírání hrobek, exhumace, pietní ukládku uren a tak dále. Samozřejmostí je poradenství týkající se Zákona o pohřebnictví a poradenství při úmrtí.

Jak si dokážete nebrat jednotlivé příběhy osobně a nepodlehnout emocím?

Smrt je přirozenou součástí života. Je to jediná jistota, kterou každý máme. Bohužel je téma smrti v dnešní společnosti stále tabu. Je považována za něco hrozného, tragického, negativního, nepatřičného. To je také důvod, proč mnoho lidí má problém smrt přijmout. Díky tomu, že svým způsobem chápu smrt, nepodléhám žádným obrovským emocím. Samozřejmě soucítím s pozůstalými, vím, jak je to pro ně mnohdy těžké. Některé chvíle mi občas ulpí v paměti, a tak se snažím odreagovat. Bydlím v překrásné přírodě, takže ve volném čase vyrážím na dlouhé procházky.

Jaký máte vztah k náboženství?

Samotné náboženství lidi rozděluje. Kastuje je na katolíky, evangelíky, jehovisty... Kolik válek bylo kvůli rozdílné víře? Věřím v Boha, Vesmír, říkejme tomu jakkoli. Věřím v tu vyšší sílu. Avšak Boha nenajdeme v kostele. Je součástí nás samých. Proto žiji v pokoře, úctě a lásce, neboť ta je klíč ke všemu. A také věřím, že všechny naše činy, ať již dobré či zlé, se nám vrátí.

Mnoho lidí se mne také ptá, zda věřím v existenci duše. Existuje duše? Ano, existuje a je to potvrzeno i fyziky. My jsme energie a energii nelze zničit, pouze přetvořit. To naše samotná Já, to stále někde je. A jestli se znova narodíme v novém těle či jak tomu je? Kdo ví... Každopádně hrobník by ale měl respektovat víru každého člověka a měl by mít alespoň základní znalosti religionistiky.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Pracuji od pondělí do neděle. Mám taktéž kamenictví, takže je to různé. Někdy jedu realizovat kamenické zakázky, jindy připravovat pohřeb, mám schůzky se zákazníky. Také jsou dny, kdy celý den dělám kancelářskou práci. Vyřizuji formality, účetnictví, připravuji cenové nabídky, odpovídám na dotazy týkající se bezplatného poradenství a podobně. Nicméně tato práce je velká zodpovědnost a člověk tomu musí podřídit i svůj osobní život.

Jaký typ lidí na hřbitovech pracuje?

Na hřbitovech pracují lidé různých věkových skupin. Co se týče hrobníků, bohužel mnozí nejsou řádně kvalifikovaní, nemají dostatek znalostí týkající se práce hrobníka a pojmy jako empatie či pokora jsou jim cizí. Svou práci berou prostě jen jako práci, ze které přinesou nějakou korunu domů. Dle mého názoru by hrobník měl brát svou práci i jako své poslání. Měl by pozůstalým nabídnout podporu, slova útěchy. Měl by dohlédnout na to, aby veškerá práce byla prováděna s citem, řádně, aby se dodržoval Zákon o pohřebnictví a aby zajistil důstojnost místa posledního odpočinku a chránil práva pozůstalých i zesnulých.

Představuji si, že taková práce je i dost fyzicky náročná. Jak se udržujete v kondici?

Práce je náročná, avšak četnost pohřbů zajišťuje, že jsem v kondici neustále. Jsem štíhlá, svým způsobem jemná žena, ale s touto prací nemám problém. Pravdou je, že některé nováčky "siláky", které jsem chtěla zaučit, prostě zaučit nešlo, zřejmě to člověk musí mít i v sobě...

Jsou "veselé" pohřby raritou nebo se s nimi skutečně setkáváte?

Veselé pohřby nejsou úplně raritou, také se s nimi setkávám. Nejsou o tom, že by pozůstalí nemilovali zesnulého, ale o tom, že ví, že již přišel jeho čas. O tom jej vyprovodit na další pouť, zazpívat mu na jeho další cestě, přednést historky ze života, zavzpomínat a poděkovat za jeho život.

Co je na vaší práci nejhorší a co naopak nejlepší?

Připravovat pohřeb je velká zodpovědnost. Vše musí být v pořádku nezávisle na počasí, na tom, jestli třeba jsem či nejsem nemocná. Rodina zesnulého vloží svou důvěru do mých rukou a já nikdy v této věci nesmím zklamat. Je to práce, při které nemohu udělat chybu.

Jakousi pomyslnou odměnou je pak ta zpětná vazba. Když za mnou přijdou pozůstalí, děkují za slova útěchy, za profesionální a zároveň lidský přístup. Za to, že rozloučení proběhlo důstojně. Pak vím, že má práce má smysl a že jsem někomu pomohla v jeho nejtěžších chvílích života.

Kolik hodin práce stojí za jedním pohřbem?

Příprava k pohřbu trvá dva až tři dny. Při samotném výkopu vždy záleží na složení zeminy, na hloubce výkopu, na tom, kolik ostatků se v hrobu nachází a tak dále. Pakliže je zem kamenitá a tvrdá, je mnohdy zapotřebí použít i bourací kladivo. Pokud se pohřbívá do hrobky, také jsou zapotřebí dva až tři dny práce. Hrobka se musí nechat odvětrat. Dále je třeba zajistit, aby veškeré ostatky a rakve nacházející se v hrobce nebyly při pohřbu vidět. V takovém případě se často musí manipulovat s ostatky a následně vše zakrýt a vyzdobit.

A kolik takový pohřeb stojí?

Cena kompletního pohřbu se odvíjí od požadavků pozůstalých, záleží zda-li chtějí poslední rozloučení v obřadní síni, jakou si vyberou rakev a podobně. Spíše bych tedy zdůraznila, že v dnešní době již není velký cenový rozdíl v rakvovém pohřbu a pohřbu žehem. Lidé se stále více a více vracejí ke klasickým pohřbům.

Jaký byl nejšílenější požadavek, který rodina pozůstalého měla?

Mezi nestandardní požadavky rodiny patřilo umístění koberců do hrobky, televizoru, rádia a jiných zařízení domácnosti či zajištění kočáru a koňského spřežení.

A jaká je vaše nejvtipnější pracovní příhoda?

Svým způsobem bylo úsměvné, když po půl hodině probíhajícího pohřbu si pozůstalý uvědomil, že přišel na cizí pohřeb. "Jeho" pohřeb se konal na jiném hřbitově.

A co vy, už víte, jak byste chtěla, aby probíhalo vaše poslední rozloučení?

Nikdy nevíme, kdy přijde náš poslední den. Nezáleží na tom, jestli jsme mladí nebo staří. Proto je důležité vážit si každého dne, nezapomínat na své blízké, umět projevit svůj vděk. Nu a nikdo neví, kdy přijde i můj čas. Rozhodně nechci, aby mne nechali spálit, jsem pro klasický rakvový pohřeb. Byla bych ráda, kdyby poslední rozloučení probíhalo v úzkém rodinném kruhu. Aby zavzpomínali na veselé chvíle, které jsme spolu zažili, zapálili mi na hrobu vonnou tyčinku a pak odešli na rodinnou večeři. 

Rozhovor připravila Josefína Joštová