Mumifikace & Thanatopraxe

Pojem mumifikace je znám již ze starověkého Egypta. Ne každý si mohl tento proces dovolit. Když rodina přinesla tělo zemřelého balzamovači, začalo vyjednávání o ceně. Čím pečlivěji měla být mumifikace provedena, tím vyšší byl pochopitelně poplatek. Příbuzní přinesli i potřebné kanopy pro uložení jater, plic, žaludku a střev. Když byl složen dohodnutý poplatek, mohl se pustit balzamovač do práce – začala příprava zemřelého na věčnost. Již tehdy věřili obyvatelé Egypta, že smrt člověka neznamená jeho konec. S čímž sama souhlasím.

Avšak protože věřili, že pro zajištění věčného života je tělo potřeba uchovat co nejdéle a zabránit jeho rozkladu, započali proces mumifikace. Tento proces posmrtné úpravy těla je starý více než pět tisíc let. Egypťané jej měli poměrně důkladně propracovaný.

Proces mumifikace zajišťovala skupina lidí, která se na tuto práci specializovala. Ti, co neměli dost peněz na tento proces, byli pohřbíváni do žhavého písku v poušti. Zajímavostí bylo, že dle jejich pověry například tělo vojáka nemuselo být mumifikováno. Údajně byl jeho věčný posmrtný život již zajištěn jeho službou své zemi.

Samotná mumifikace trvala několik desítek dní, nejvýše však sedmdesát a byla prováděna s neuvěřitelnou pečlivostí. Tomu svědčí i fakt, že se mnohá mumifikovaná těla dochovala dodnes, a to v perfektním stavu. Celá mumifikace začínala vyjmutím mozku, což mohl provádět pouze ten nejzkušenější z celé skupiny. Dále se museli odstranit všechny vnitřní orgány s výjimkou srdce a ledvin, které zůstaly na svých místech. Vyjmuté orgány putovaly do speciálních nádob tzv. kanop, které pak byly uloženy vedle těla. Následně tělo důkladně omyli, vysušili a nasolili. Cílem bylo, aby zbyly jen kosti a kůže.

Jakmile toho bylo dosaženo, přišlo na řadu ovinutí těla pomocí pruhů z plátna, a to dvěma způsoby. Buď byly zabaleny zvlášť jednotlivé končetiny, anebo se zabalilo rovnou celé tělo. Ruce byly ponechány v poloze překřížení na hrudníku.

Teprve takto mumifikované tělo se mohlo dále pohřbít. O to se již většinou postarala rodina zesnulého. Mumifikované tělo bylo dáno do pouzdra, které bylo vytvarované podle postavy zesnulého. Toto pouzdro se důkladně uzavřelo, aby se zabránilo přístupu vzduchu.

I v dnešní době se využívá balzamování těla, jedná se o tzv. thanatopraxi. Thanatopraxe je metoda určená k zabrždění přirozených rozkladných procesů probíhajících v mrtvém těle s cílem získat čas k uskutečnění pozdějšího pohřbu nebo delšího transportu těla zesnulého.

Ke konzervaci těla se používá 8 % vodní roztok formalinu aplikovaný pod tlakem do velkých cév v množství kolem osmi litrů na jedno tělo. K zastavení hnilobné dekompozice probíhající nejintenzivněji v břišní dutině se aplikuje v oblasti pupku asi 0,5 l dezinfekčního roztoku. Tímto způsobem upravené mrtvé tělo vypadá jako živé, spící, bez patrných mrtvolných skvrn.