Smrtí nic nekončí

Zemře-li nám náš blízký, je zapotřebí vyřídit hromadu formalit spojených s pohřbením. Nicméně nesmíme zapomenout na ten duchovní aspekt. Smrt je proces oddělování duše od těla. Je jisté, že smrtí nic nekončí. Těsně po smrti se duše zesnulého mnohdy nachází u svého těla, u rodiny, přátel. Mnozí popisují příběhy, kdy jim zesnulý takto něco sdělil, naznačil, projevil svou lásku k nim.

Je těžké smrt přijmout, pochopit, ale všichni bychom měli najít smíření. Měli bychom poděkovat za život zesnulého, projevit mu úctu, nechat ho projít oněmi pomyslnými dveřmi. Někteří se snaží duši svých blízkých držet, mnohdy nevědomky. Může to být tím, že si doma vytvoří jakýsi oltář z fotografií zesnulého a neustále jej ,,volají zpět", tím, že mu nestihli něco říci či třeba proto, že neprovedli řádný obřad. Někteří nechávají zesnulého zpopelnit bez jakéhokoliv obřadu a urnu si následně uloží doma. Tímto způsobem také někdy mohou duši držet.

Některé duše však mají problém odejít. Jedná se zejména o ty, kteří spáchali sebevraždu, zemřeli náhle, zemřeli násilnou smrtí apod. Dokud duše nenajde ono smíření, má problém se kamkoliv posunout.

Jan 11:25-26 B21

"Já jsem vzkříšení i život," řekl jí Ježíš. "Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?"